Období 1962 - 1972

Krize orchestru 1962–1965

V letech 1962 - 1963 bylo nutné omezit koncertování, a dokonce dva koncerty odřeknout, protože stálý dirigent Jan Nosek na delší dobu onemocněl. Orchestr sice hrál pod taktovkou Václava Kafky, ale i ten v roce 1963 onemocněl.

Po jarním koncertu 1965 došlo k významné události – Jan Nosek se ze zdravotních důvodů na určitou dobu vzdal funkce dirigenta. Kronikář píše: „Pro orchestr nastala kritický doba, kdy se prakticky jednalo o jeho další existenci. Bylo nutno najíti vhodnou osobu na místo dirigentské a zajistit tak další práci orchestru. Bylo jednáno s Dr. Vladimírem Svobodou, který již dříve mnohokráte s námi působil jako klavírní sólista, a který měl určitou praxi jak sbormistrovskou, tak i dirigentskou. Po několikerém jednání se pan Svoboda uvolil připravit podzimní koncert.“

Po odchodu J. Noska došlo i ke zmenšení členské základny. Někteří členové se omluvili jen na sezónu 1965/1966, a to většina pro účast v souboru Hodonínský orchestr lidových nástrojů hudební školy, jiní přestali chodit do zkoušek úplně. Za této situace bylo nutné vybírat skladby pro menší nástrojové obsazení (cca 40 členů). Stěžejní část programu tvořily skladby z období klasicismu (díla W. A. Mozarta, J. H. Voříška, F. A. Míči) a k nim byl přidán Čajkovského Valčík ze smyčcové serenády a Smetanova Slavnostní předehra.

Krize orchestru se však příchodem nového dirigenta nevyřešila. Po podzimním koncertě se Dr. Svoboda ze zdravotních důvodů také vzdal dirigentské funkce (zemřel 26. 4. 1966 ve věku pouhých 40 let).

V průběhu let 1962-1965 tedy stáli před orchestrem 3 různí dirigenti, ale nejistota přetrvávala. Do jednání o další existenci orchestru zasáhl i předseda školské a kulturní komise Okresního národního výboru pan Čermák, který výboru orchestru sdělil, že „komise má eminentní zájem na další činnosti souboru“. Bylo dojednáno, že funkce se opět ujme – pokud mu to zdravotní stav dovolí – Jan Nosek. Existence orchestru tak byla zachráněna.

Stabilizace orchestru 1966–1972

Na jarním koncertě v Hodoníně v roce 1966 vystoupil mimo jiné i vynikající houslový virtuos Antonín Moravec, profesor JAMU, jenž za doprovodu orchestru zahrál Koncert A-dur od W. A. Mozarta. Ohlas koncertu byl mezi veřejností velmi kladný. Na podzimních koncertech v Hodoníně a Holíči zazněl program složený z populárních melodií. V souvislosti s druhým zmiňovaným koncertem se v kronice dočteme kuriózní zprávu: „Program proveden s menší změnou. Vypuštěna Šerementěvova píseň „Já vás měl rád“, protože se zapomnělo uvědomit Miloše Hykla (sólista, člen Pěveckého sdružení moravských učitelů) o tomto koncertu a árii z Oněgina pohotově za něj zazpíval Kája Bohůn (jinak sólista na flétnu)."

Politicky bouřlivý rok 1968 proběhl z pohledu orchestru naprosto klidně. V kronice nenajdeme jedinou zmínku o vypjatých srpnových událostech. K tomu jistě přispěl i akt, že v prázdninových měsících orchestr nikdy nezkoušel.

Pro orchestr byl rok 1968 rokem oslav 50. výročí vzniku samostatného Československa. Program byl složen výhradně z děl českých a slovenských autorů, což jasně demonstrovalo vlasteneckého ducha, jenž v tehdejší pohnuté době v muzikantech dřímal. Nebylo náhodou, že tento program uzavírala symfonická báseň B. Smetany „Blaník“. Vždyť práce z této bájné hory měli vyjet rytíři, aby zachránili českou zemi, až ji bude nejhůře. Významným hostem programu, který byl proveden celkem na pěti místech (Veselí nad Moravou, Hodonín, Holíč, Týnec, Moravská Nová Ves), byl sólista Národního divadla v Praze Přemysl Kočí, jenž zpíval Biblické písně a píseň „Kde domov můj“ ze Škroupovy opery Fidlovačka (dle svědectví pamětníků byli posluchači dojati k slzám).

Před Vánocemi 1968 zazněl v Hodoníně a Ratíškovicích po mnoha letech veřejný koncert s náboženskou tematikou. Bylo jím provedení České mše vánoční „Hej, Mistře“ od J. J. Ryby. Dílo nacvičili komorní pěvecký sbor a užší skupina členů symfonického orchestru pod vedením učitele Lidové školy umění Václava Kafky. Akci nepořádal přímo orchestr, a proto jeho dirigent Jan Nosek si dílo vychutnal „jen“ jako hráč I. houslí.

V jarní části roku 1969 se orchestr potýkal se slabou účastí muzikantů na zkouškách. Špatná docházka prodlužovala nácvik programu a oddalovala termín koncertů. Nakonec dne 16. května proběhl koncert v Ratíškovicích, ovšem účast posluchačů byla rekordně nízká – cca 10 lidí!

U příležitosti 15. výročí založení orchestru v roce 1970 byl vypracován nový statut tohoto tělesa. Na začátku dokumentu stálo: „Posláním Symfonického orchestru pracujících Hodonínska je propagovat symfonickou a ostatní orchestrální hudbu všech žánrů, vzbuzovat zájem o ni v nejširších vrstvách obyvatelstva, pořádat koncerty nejen v rámci okresu, ale všude tam, kde se o ně projeví zájem, a tak aktivně přispívat k rozvoji kulturního života.“

Na podzim jubilejního roku se orchestr rozhodl provést díla L. van Beethovena – předehru Egmont, houslové romance G dur a F dur (sólo F. Plhal) a 5. symfonii c moll „Osudovou“. K nácviku programu se v kronice dočteme toto: "… Nácvik však nešel v takovém tempu, jak si dirigent představoval. Byl z toho celý nešťastný, rval si vlasy a vyhrožoval, že se před to nepostaví, ať si to na koncertě diriguje třebas svatý Petr. Protože ale toto prohlašuje před každým koncertem již 15 let, tak jsme to nijak tragicky nebrali a zachovali jsme klid a rozvahu.“ Nutno podotknout, že i přes chmurné vize hlavy orchestru se koncerty nad očekávání vydařily.